ELI BENJAMIN RIGBY

Charakteristika: Na začátek se hodí říct, že Eli je každým coulem optimista a snaží se neztrácet naději. Jeho znamení je rak, avšak není moc emocionálně založený, spíše neprožívá špatné emoce, ovšem ty dobré a radostné na něm jdou až moc dobře poznat. Velmi rád se směje a baví. Často má energie na rozdávání a nerad zůstává s nehotovou prací pozadu, i když pokud má být někde na čas, není úplně nejspolehlivější, což se snaží nějak odnaučit. Svoji dochvilnost se snaží najít už posledních sedmnáct let, bohužel bez úspěšně. Tudíž to aspoň vyrovnává jeho pracovitost a uměni vyžít i s pár mincemi, který si škudlí na nejhorší časy. Každý něco potřebuje do zásoby a po jeho dospívání v hektické rodině se naučil, že by se vždycky mělo šetřit a dávat si na stranu. Nechce být už naivní a věřit jen tak někomu, avšak je to pro něj těžké, jelikož je to hodný kluk s určitými city. Smrt svého otce prožíval hlavně vnitřně, kdy z toho byl opravdu smutný a nevěděl, co dělat a neměl už v životě pevné rodinné základy. Viděl, kam se jeho rodina žene, a proto nerad dával najevo, jak se cítí a že mu je z toho všeho špatně. Byl pořád dítětem a nějak ho právě toto poznamenalo. Nikdy na sobě nenechává vidět, když mu je úzko. Na druhou stranu při šťastných chvílích se to nebojí dát hezky vidět. Eli potřebuje lásku, protože ji nikdy nezažil, neví, jak pořádně vypadá. Každopádně přečetl hodně knih, kde se popisuje a jednou by chtěl potkat svoji Julii. Je to pečovatelský typ a fyzická blízkost pro něj znamená hodně. Partnerce by skládal básně a vymýšlel romantická překvapení. Dokázal by ji snést modré z nebe, když by se opravdu zamiloval. Jenže díky jeho náladovosti, a ne právě otevřenému srdci není lehké hned poznat, jaký vztah k někomu Benjamin chová. V dnešních dnech je spíš přelétavý sukničkář a lamač dívčích srdcích, ale i věrný a citlivý kamarád. Někdy mu je těch dívek líto. Na druhou stranu je pokaždé varuje, že on na nějaký dlouhý vztah není a nebude, pokud se neukáže ta pravá. Nerad se dostává do sporů, kde si musí vybírat stranu a celkově konflikty mu jsou proti srsti. On má rád svoji klidnou průměrnou vodu, kde se neděje žádné drama. Tím nechci říct, že on je klidný, to vůbec. Rád baví lidi kolem něj i sebe různými žerty. Není lehké přesvědčit Eliho, aby se vzdal něčeho, na čem mu opravdu záleží. Může to být přání, osoba i věc. Ať už se jedná o dobrou práci nebo starý ale památeční hrníček z dětství, Když přijde o milovanou věc, bude ho to bolet více než ostatní, ale nakonec se s tím určitě vyrovná stejně jako se vším. Benjiho lze nevhodnou poznámkou snadno ranit. Když se tak stane, stáhne se do samoty. Málokdy bude pomstychtivě vrací ránu a radši se klidí stranou. Jelikož občas má nálady, jak na houpačce, snaží se vyhýbat lidem. Občas je to extrovert a někdy introvert. Sedí na něj obojí, ale jdou dny, kdy potřebuje lidský kontakt. Má poměrně dost přátel v městě, ovšem i v paláci. Někomu může přijít otravný s tím svým úsměvem, který se vetře všude, protože jeho majitel musí být většinou všude, ale jde si na to zvyknout. Též je často flegmatik a nesmím opomenou, že Eli je neustále ve střehu a jakési opozici, kdy už dopředu někdy sám útočí, než by byl raněn druhými. Díky tomu se pak nesoustředí a nemá čas na důležitější a podstatnější věci v životě, kdy mu zbytečně utíkají mnohé příležitostí a momenty. Bývá často uzavřený, plachý a opatrný. Na druhou stranu se občas chová zbrkle a hrozně moc přátelský, přičemž se moc rád předvádí. 

Historie: Mysleli jste, že jste se narodili do problematické rodiny? To ještě asi neznáte Rigbyovi z Šesté kasty. Můžete si o nich myslet cokoliv, dokud je osobně nepoznáte, protože se zdají být jako normální rodina, ne úplně šťastná, ale pořád podporující a milující rodina o osmi členech. Jenže všechno je zcela jinak. Inu, a právě do této rodiny přišel Eli.

Narodil se jako třetí nejstarší dítě a zároveň jako druhý a poslední syn, který byl nechtěný, jelikož Ashley s jejím manželem Gustavem očekávali dceru, a ne dalšího syna, jelikož až se zamiluje a bude se chtít oženit, chudák nějakou dívku stáhne k sobě do Šesté kasty, tudíž zrovna tohle měl na talíři každý den od svého narození. Louis, jeho starší bratr, to měl o něco lepší, protože byl přeci jen první a nebyl takové zklamání. Potřebovali někoho, kdo jim bude pomáhat. Pan a paní Rigbyovi měli totiž určitý plán, jak zbohatnout v jejich světě. Ashley bývala totiž druhá, avšak špatně se zamilovala a v mladické nerozvážnosti se vdala za Šestého, přičemž se na ní její rodina naštvala a vydědila ji, čímž přišla o všechno dědictví. Až později pochopila, jakou velkou chybu udělala, tudíž potřebovala opět získat určité postavení a hlavně mění. V tom jí její manžel, který jí na rozdíl od ní miloval, podporoval, a proto s nápadem provdávání dcer souhlasil. Nejstarší dcera, Amelia, nebyla typ na vdávání a radši si užívala života, zatímco nejstarší bratr, Victor, byl její pravý opak. Zodpovědný a pracovitý, jelikož v rodinné hierarchii neměl nikdy nic zadarmo stejně jako o rok mladší Eli, na něhož čekal složitý život. Od mala byl vychováván jako sluha Amelia, aby ona měla to nejlepší. Na druhou stranu nebýt její pomoci by nikdy nepropadl jeho lásce ke květinám, ovšem to až o pár let později.

Jako dítě si moc radostí neužil, jelikož matce pomáhal se starat o další narozené sestry. Lilianu, Annabell a Juliet, což bylo docela příhodné, že se opravdu rodily pouze dívky po dvou klucích. S tím Eliho rodiče samozřejmě počítali a on jen nad tou jistotou, když se o tom bavili, protáčel očima. Často si přidělával jako roznašeč novin, aby přidal peníze do rodinného rozpočtu, jenž byl napnutý jak kšandy. Bylo to pochopitelné šest dětí a dva dospělí toho dost sní a spotřebují. Každý musel nějak zapojit ruce k dílu, aby to společně přežili, i když byly dny, kdy nikdo toho moc nesnědl, jestli vůbec někdy něco snědl. Otcovi i matce začalo docházet, jak špatný nápad si byl každý rok udělat dítě. Oba dva skoro nebývali doma, neboť každý měl hned několik prací kvůli obživě hladových krků, avšak děti stárly, což bylo jedině dobře. Znamenalo to méně povinností.

Teď se pojďme radši zaměřit na linku Eliho s druhým jménem Benjamin. To dostal po svém dědovi z otcovy strany. Byl za tu čest skutečně rád a vlastně on byl rád z každé maličkosti, které se mu dostalo. Jeho rodinné poměry ho naučily si vážit opravdu všeho, dokonce i milého úsměvu. Vždycky byl velmi nadaný na čísla a přírodu, tedy rostliny a i zvířata. Často od svých devíti let při chvilce času navštěvoval knihovnu, kde se mu do rukou dostávaly knihy právě s těmito tématy a on v nich listoval do zbláznění. Doma to neměl nikdy lehké. Často se zapomínalo na jeho narozeni, což se naučil nějak ignorovat. Však to nebylo nijak podstatné, a ačkoliv to může pro někoho být absurdní, miluje svoji rodinu nadevše, i když ho občas štvali, vždycky si k nim našel nějakou cestu. Měl několik přátel a s nimi si užíval pár příjemných chvil smíchu a klidu, jehož doma moc neměl.

Po smrti hlavy rodiny, otce, to vše šlo rychle z kopce. Peníze docházely a střecha nad jejich hlavami začínala mít víc než pět děr. Tehdy bylo Elimu třináct let, kdy si všímal, jak se jeho nejstarší sestra chová divně. Byla často duchem nepřítomná a někdy i agresivní. S matkou se často hádala a křičela po ní, zatímco Louis stál na straně matky. Ty tři se nemohli snést a Eli společně se třemi nejmladšími sestrami byl tomu svědkem. Vždycky, jakmile se blížila větší hádka, odvedl holčičky do jejich pokoje, kde spalo jich šest, a začal jim předčítat pohádky nebo si prostě něco vymýšlel. Eli měl neskutečnou fantazii a miloval příběhy a celkově divadlo. Juliet ho jednou popsala jako čertíka v krabičce, což by na něj i sedělo. Nikdy si nikým nenechal zkazit náladu, i přesto jako ho některá slova matky nebo otce zamrzela, dokázal se zase vzchopit a jít dál. Jednou chtěl pracovat jako dobrovolník u divadla, avšak tomu bylo samozřejmě zakázáno a radši ho poslali do nejbližší pekárny péct. Bral to jako roli pekaře, který jednoho dne uvidí do pekárny vstoupit krásnou dívku s blond vlasy a zelenými oči. Podle očekávaní neměla blond vlasy a ani zelené oči, ale to bylo Elimu jedno. Měla je hnědé a barva očí se podobala modrému nebi.

Ta dívka do pekárny přišla, když mu bylo čtrnáct let a on se do ní zbláznil na první pohled. Bylo to podobné lusknutím prstů. Prostě z ničeho nic. Každou středu a neděli chodila do pekárny a objednávali si vždy to samé. Na ten den si moc dobře vzpomíná. Neznámá krásná brunetka si ho po dlouhých týdnech konečně všimla a promluvili si na sebe a je jedno, že to bylo pouhé ahoj. Benjaminovi to bohatě stačilo. Každopádně večer dorazil domů a všude byl nepořádek, což znamenalo hádku. Ameliu viděl sedět na pohovce, jak kouří její oblíbenou cigaretu. Zajisté si ho všimla a nabídla mu, zdali s ní dnes nechce jít na jednu oslavu, kde bude i ta jeho dívka z pekárny. Lhala mu. Byla naštvaná na matku a nějak se jí chtěla pomstít, tak proč ne na Elim? Byl hezký a naivní, toho se muselo využít. Mimochodem byla závislá na drogách, kam putovaly všechny pracně vydělané peníze Rigbyových, a proto se hádali s Louisem a Ashley.

Vzala ho právě na jednu pochybnou party, kde to jelo ve velkém. Moc se mu tam nechtělo, avšak chtěl vidět dívku z pekárny. Místo toho ho zneužila vlastní sestra. Zdrogovala ho a prostě ho jednoduše znásilnila, ale Eli se nebránil a ani neměl jak. Byl úplně mimo a když se to ráno dozvěděl, připadal si, že už to nikdy nebude on. Zhnusil se sám sobě, a ne protože se vyspal se svojí sestrou, ale jelikož jí uvěřil. Věřil každému jejímu slovu a byl tak naivní. Byla jeho chyba, co se tu noc stalo. Kdyby nebyl tak hloupý, mohl se tomu vyvarovat. Po této zkušenosti mu začalo být všechno ta nějak jedno. Ashley se na něj začala dívat skrze prsty, což bylo pochopitelné, že to zjistí. Amelia se s tím při obědě hezky vytáhla. Eli jí ještě to ráno prosil, aby to neříkala matce, což se nestalo.

A dál si to umí každý už představit. Stal se lamačem dívčích srdcích a ano, byť to všem přišlo zvrhlé, někdy se Amelia znova vyspala s Elim. Jemu to stejně bylo jedno. Jeho rodina ho viděla jako nechutné prase, tudíž se jednoho dne prostě sebral a odešel. Nebyl vyrovnaný sám se sebou. Na jeho cestě ho doprovázela i jeho závislá sestra, kterou matka vykopla. Hnědovlásek se zařekl, že Ameliu vyléčí z její závislosti a postará se o ní. Našel nějaký opuštěný dům, žádný přepych, ovšem stačilo jim to. Bohužel jeho sestra rok na to zemřela. A jemu nezbylo nic jiného, než žít dál. Bolelo ho to. Byla to jeho nejbližší osoba a přišel o ní.

Rozhodl se konečně stát tím, kým vždycky chtěl, přidal se k potulnému divadlu, kde nalezl chuť opět žít, dokud o měsíců nezkrachovalo a on si jako sedmnáctiletý kluk nenašel práci v královském paláci, kde ho lze potkat jako sluhu. Ať byl z jakýchkoliv poměrů, pořád měl dostatek vychování díky matce, jež ho vycepovala k pracovitosti a slušnému chování. Naučila ho základy etikety a podobné věci, co jako druhé ke svému životu v Druhé kastě vždy potřebovala.