KATARINA

Charakteristika: Záhadná dívka plná tajemství a nečekaných rozhodnutí - přesně to je Katarina, pod uměleckou přezdívkou Katy. Ryšavé děvče se velmi stará o svůj vzhled, často navštěvuje kadeřnici, má řadu vlastních vizážistů, o jejím sportovním programu ani nemluvě. Nejvíce ji charakterizují dlouhé ryšavé vlasy, vždy pečlivě upravené. Je vlastníkem tmavě hnědých očí, za kterými skrývá temnou minulost. Dále má plné rty a velmi bledou pokožku, to kvůli tomu, že chodí velmi málo na slunce, radši má totiž noc, kdy ji nikdo nevidí, a tudíž ji nikdo nemůže soudit. Typická je pro ni ostře rudá rtěnka, kterou nosí skoro pořád. Má totiž ráda velmi výrazné líčení. Její šatník je velmi moderní a trochu extravagantní. Má ráda odvážné kousky oblečení, stejně jako vysoké podpatky.
Katy se chová jako typická královna školy. Často chodí po městě, jako by jí to všechno patřilo a k většině lidí se chová velmi arogantně, občas jim i nahání strach. Moc nedává najevo své pocity a většinou zůstává ledově klidná. Chová se, jako by ji na ničem nezáleželo. Výjimkou byli její rodiče, ale jejich smrt tuto její stránku ještě upevnilo. Ve skutečnosti ale není taková zlá, jak si všichni myslí. Dokáže být milá a má i jemnou stránku, přesto, že ji moc neukazuje. Ve skutečnosti je velmi svá a neřeší názory ostatních. Snaží se působit jako silná osoba a je velmi dobrá herečka.
Její charakter je velmi neurčitý a celá její postava je opletená všelijakými tajemstvími. Nikdy člověku nezapomene, když ji jakkoliv ublíží. Pro své blízké by zvládla i zabíjet, jen moc pravých přátel nemá. Vlastně si je jistá jen u své manažerky.
Často lidé zapomínají na její narozeniny, z jednoho prostého důvodu - narodila se úplně ve stejný datum jako princ Maxon a tudíž má i ve stejný den narozeniny. A protože se všichni zabývají oslavou prince, tak na ní už všichni zapomenou. Nikdy si na to nedokázala zvyknout a pravděpodobně si na to nezvykne ani teď. Ona a princ by vlastně mohli být dvojčata, když se narodili stejně, jenže jeden dostal do života štěstí, druhá smůlu, tak už to hold v životě chodí.
Její celé jméno zní sice Katarina Ann Illenty, ale používá pouze jméno první, ani příjmení nepoužívá. Už je prostě a jen Katarina, tedy na hudební scéně ji všichni znají jako Katy.

Historie: Katy má za sebou velmi temnou minulost. Podle jejího chování by to do ní nikdy nikdo neřekl, ale v tom je ten trik. Pokud se někdo chová jak totální kráva, nikoho nenapadne se s ním začít přátelit a zjišťovat jeho tajemství. Nikoho už pak nezajímá, jestli měla dívka špatný život. Každý automaticky spoléhá na to, že celý život prožila v luxusu a rozmazlování svých rodičů. Ale vezmeme to pěkně od začátku.
Katarina byla jako malá velmi talentovaná dívka. Její hlas byl přímo andělský a dalo by se říct, že na co sáhla, to jí šlo. Možná by se od mala mohla věnovat zpěvu a dříve nebo později by ji znali po celém světě, jenže to by nesměla být ze šesté kasty. Ano, teď je sice druhá, ale ta cesta, kterou musela projít, než se jí splnil sen, byla nepředstavitelně plná bolesti a utrpení - nic pro slabé jedince.
Takže místo zpěvu se teprve čtyřletá holčička věnovala natírání stodoly a krmení zvířat. Její rodiče na tom sice nebyli finančně moc dobře, ale vlastnili malou farmu, která byla zdrojem jejich potravy. Takže měli každý večer něco, čím by zahnali hlad. Odtud pochází také Katarinina záliba v jezdectví. Její rodiče ji nadevše milovali, a tak se zadlužili jen kvůli tomu, aby ji mohli koupit koně, což je věc, kterou jim Katy nikdy nezapomene.
Jenže tady nastal zlom, kterým skončilo její šťastné dětství. Podnik, ve kterém pracovala její matka jako uklízečka, z neznámých důvodů pohltil plamen a její matka uhořela. Pak už to bylo jen a jen horší. Otec desetileté dívky zůstal na všechno sám a jediným důvodem, proč si nepřipouštěl žal ani další chyby, byla láska k jeho dceři. Jenže co chcete od dospělého muže, který přišel o manželku a zůstal sám s dcerou. Zadlužil se a exekuce jim zabavila dům. Těm pánům bylo úplně jedno, že teď neměli kam jít, oni přece nosili každý den nové sako a proč by se zajímali o nějaké dva chudáky ze šestky.
Otec s dcerou skončili na ulici. Ale usmálo se na ně štěstí. Když se o jejich neštěstí dozvěděla sestra Katyny matky, vzala je k sobě. Katarina se těšila, že se jejich život alespoň trochu vrátí do starých kolejí, ale dělala si falešné naděje. Další zlom nastal, když dostal její otec proslulý virus K. V tu dobu bylo dívce patnáct let a jen kvůli tomu, aby mohla strávit s otcem poslední dny jeho života, ji odložili zkoušku. U jejího táty to bylo den a den horší, ale ona byla tak tvrdohlavá, že nedovolila, aby ho izolovali s ostatními nakaženými. Když pak jednoho dne dospělo nakažení do posledního stádia a její otec už nebyl jejím otcem, neměla na výběr. Zaútočil na ni, ale ona byla rychlejší a vzala mu život. I když ji všichni říkali, že ho zbavila utrpení, ona to tak nebere. Viní se za to všechno a dodnes si to nemůže odpustit.
Teď, když už konečně mohla složit zkoušku doufala, že se dostane ze své prokleté provincie, kde přišla úplně o všechno. To štěstí však neměla - zkouška jí chtěla nechat v Angeles. Ale to by nebyla ona, kdyby to nechala tak, jak to je. Sabotovala její výsledky, a tak skončila na Dominice. Její pěstounskou rodinou se stal mladý pár ze druhé kasty, který už měl pod ochrannými křídly sedmnáctiletého chlapce, akorát z kasty třetí.
Jejím stereotypem se stal každodenní strach, jestli se dožije zítřka. Nejednou měla na mále. Jak její pěstouni, tak onen chlapec na ni byli nehorázně bezohlední. Pokud něco nebylo hned - trest, pokud nevstala v čas - trest. Pokud měli špatnou náladu, vybíjeli si to na ní. Připravili ji i o poslední kousky naděje v jejím životě, později dokonce i o čest, ale to ví jen a jen ona a onen chlapec. Když pak chlapec rodinu opustil, zůstala dívka sama. Jednoho dne už jednoduše propadla zoufalství a v záchvatu mladý pár zabila. I když na to není pyšná, dostala se tak k jejich majetku a získala tolik peněz, že si mohla dovolit zaplatit postup do druhé kasty, a ještě ji zbylo na pronájem. Jejich smrt pak pokryla požárem.
Svůj první koncert uspořádala v baru, kde pracovala předtím jako číšnice. Zde zazpívala písně, které napsala za celou smutnou etapu jejího života a tímto koncertem za tou etapou také udělala tlustou čáru. Ty vzpomínky zatlačila do nejhlubšího koutu mysli a jen tak je ven pustit nehodlala.
Tento její koncert měl opravdu úspěch, a tak jich uspořádala ještě pár, časem si najmula manažerku, začala zpívat v koncertních sálech a později zorganizovala i pár turné. Splnil se jí sen, a to v sedmnácti letech, kdy jí pomocí sociálních sítí a koncertů, které všude se zvláštním povolením cestovat pořádala, znal opravdu celý svět. Ale kromě zpěvu se věnovala i charitě. Pořádala všelijaké charitativní akce, a dokonce i většinu výdělků z koncertů věnovala na dobročinné účely. Často navštěvovala dětské domovy a sirotčince a pomáhala lidem v nouzi. Nehodlala udělat stejnou věc, jako kdysi páni exekutoři, nechtěla, aby měl někdo život stejně smutný jako ona, to si nikdo nezasloužil.
V osmnácti letech se rozhodla vzít k sobě domu dvě osiřelé holčičky, dalo by se říci, že je adoptovala. Právě ony dvě ji přihlásili do selekce a ji nezbylo nic jiného, než jim splnit přání a přihlášku odeslat. Nepočítala s tím, že by se dostala mezi vylosované, jen jim chtěla udělat radost.