Zahraniční země

Nová Asie a Indie jsou v jakési vzájemné a dlouhodobé spolupráci, přičemž Nová Asie má větší vliv i moc. Jedná se o autonomní vládu, ale Indie podléhá vládci Nové Asie. Jsou to země, které mají silné tradice a zvyky, neradi se podřizují změnám. Oblíbený je zde trh s čaji nebo kořením, jelikož jsou na vysoké úrovni a nepočítá se s nějakou změnou. Tyto dvě země mají s Illeou velmi křehký mír, vinou válek a konfliktů v minulosti. I tak spolu obchodují, ale spolupracují s větším rozmyslem. V Nové Asii momentálně vládne rod Edo.

Německo je zemí, s níž ještě před dvěma desetiletími Illea válčila, dokud na trůn nenastoupil Johaness Fiedler se svou ženou Constanzou, italskou princeznou. Spolu zastavili boje v Africe a po zdlouhavých domluvách nakonec uzavřeli mírovou dohodu s Illeou a kolonie v Africe si rozdělili. Od té doby se Německo začalo více angažovat na mezinárodním trhu po tom, co se vzpamatovalo z dlouhé války a kupodivu se silným obchodním partnerem stala právě Illea. Německá monarchie není zdaleka až tak přísná, jako ta v Nové Asii, či třeba Illei, ale král má stále výsadní postavení.

Španělko je jedna z větších zemí, jejíž vliv však časem klesl. Je pověstná tím že často střídá systémy, momentálně se jedná o monarchií, přičemž je dlouhodobě stav její politiky i ekonomiky stabilní. Podařilo se mu rozproudit obchod po selhání trhu, kdy ještě jako stát neohlídal hospodářskou soutěž, díky čemu některé firmy využily svých monopolních postavení a v zásadě převzaly trh a zničily přirozenou konkurenci. Po obnovení teď Španělsko hledá nové obchodní partnery, kterým by se mohla stát Francie po dohodnutém sňatku s tamější princeznou.

Státy Skandinávie jsou poslední desetiletí výrazně spjatá ekonomikou i politickou situací. Jednu dobu bylo Finsko, Norsko, Švédsko a část starého Dánska, které nyní napůl spadá mezi rozrostlé Německo a Norsko, spojeno do jednoho velkého státu. Tohle rozdělení se však neukázalo jako výhodné, přestože přinášelo silnější postavení v Evropě. Nakonec se Aliance Skandinávie rozpadla zpět na státy Finsko, Švédsko a Norsko. Ve Finsku funguje republika, země je to nyní však poměrně zaostalá, stejně jako Norsko, které je absolutní monarchií; jelikož za válek se většina hlavních a důležitých statků i služeb, přesunula do Švédska, jež má nyní vůči ostatním zemím Skandinávie důležitější a výnosnější postavení. Zde funguje parlamentní monarchie, královská rodina je spíše na okrasu, přestože má ještě práva konečného slova veta při návrhu zákonů.

Rusko se na rozdíl ode všech nových i starých monarchií již dlouho drží a zůstává republikou a to republikou prezidentskou, což znamená, že prezident má více práv, není tolik omezen parlamentem a vládou. Rusko je rozlehlá a nyní i poměrně vyspělá země s bohatými přírodními zdroji. Téměř nemusí dovážet, naopak mívá vyšší vývoz ze země, díky čemuž má velké zisky. Momentálně je tedy dostatečně soběstačné, aby tzv. "kopalo samo za sebe". No po domluveném sňatku s princeznou Illei se země staly spojenci, Rusko vypomáhalo vojenskou silou ve válce s africkými koloniemi.

Velká Británie je monarchií už velice dlouho a od té doby se toho moc nezměnilo. Pod její vládu nyní spadá kromě Skotska a Walesu i celé Irsko. Tyto části jsou však téměř autonomní, mají své vlastní zástupce, kteří je spravují, ale zodpovídají se vládci celé Británie. Ta je stále jednu z nejsilnějších mocností světa díky silné a vyspělé ekonomice a vysoké vzdělanosti obyvatelstva. Také je nedocenitelným spojencem ve válečných konfliktech, vzhledem k tomu, že má největší letecké jednotky.

Itálie je momentálně nejmocnějším spojencem Illei, vzhledem k tomu, že Illeyská královna Renatta Schrave, byla původem princezna z Itálie a její rod je nadále vládnoucím. Mezi Itálií a Illeou však již déle existují pouta, ať už v politickém spojenectví a nebo v obchodu. Jediným zdrojem neshod je kastovní systém, který v Itálii už nějakou dobu nefunguje. Jedná se o monarchii s provinčním rozdělením. 

Polsko je malé království, oproti kterému byly ostatní země v nadvládě. Přibližně před 50 lety v něm proběhla revoluce, nakolik začalo výrazně upadat a hrozilo, že padne pod nadvládu jiné země. Lidé chtěli silnou monarchii, která bude vést zemi, která uznává staré zvyky a tradice. Roky Polsko následně hledalo spojenců kterých našlo v sousedních státech či královstvích. Později uzavřelo obchody i s velkými zeměmi jako je Illeou. Dosud se neúčastnilo žádných větších, mezistátních konfliktů.

Francie navázalo s Illeou spojenectví díky dohodnutému manželství nebohého Krále Michaela s francouzskou princeznou, později Illeyskou královnou, už také nebohého Camilla. Tyto dvě země nikdy nevedly žádný větší spor či válku, Francie dokonce Illeu podporovalo ve válce o Africké kolonie. Několik let dozadu, kvůli chybným krokem tehdejšího krále, Francie spadlo do velkých ekonomických problémů které zapříčinily i vzpoury obyvatelstva a různé protesty. Ty byly vojenskou silou potlačeny ale i tak to krajinu výrazně poznamenalo a Illea byla hlavní spojenec, které pohnul zemi se dostat zpátky na nohy po finanční stránce. Proto jsou mezi nimi velmi dobré vztahy a Francie jako země opět prosperuje a je silnější než kdykoliv předtím. Momentálně zde vládne rod De la Fountaine.

Afrika již není tak izolovaná země jako dříve, přesto, že je na tomto území silný obchod a trh jde o chudou zemi. Především proto, že kolonie si nechávají na chod mizivé procento zisku a zbytek jde zemím pod které územně spadají: Německo, Novu Asii, Itálie a Illea. Kolonie patřící pod Illeu se v minulosti bouřili a hrozil válečný konflikt, to se však za vlády královny Kaiya podařilo potlačit a urovnat s nimi mír. Ta dala koloniím větší samostatnost, avšak stále ji musí uznávat jako panovnici. Nacházejí se zde však i vyspělejší státy, které se za poslední roky sdružily pod Jihoafrickou republiku a Egypt, které úzce spolupracují a snaží se o zlepšení kvality života nejen v jejich územích ale v územích kolonií. No protože kolonie jim nepodléhají, nemohou i přes snahu s tím nic velké udělat.

Austrálie si prošla jednou obrovskou změnou. Po čtvrté světové a klimatických změnách v zemi převládaly velká sucha a nepokoje. Poušť se rozšířila, lidé se museli shromažďovat na menší a menší území, převážně na západě země u oceánu. Obchod a spolupráce s jinými zeměmi nebyly pro ony země, kvůli téměř nulovým zdrojům a možnostem investice, výhodné. Kvůli tomu zavládl totalitní režim, na čele s radikální skupinou podobné rebelům, který řádili na území Illeií. Trvalo to tak generace, nakonec se však lidé začali bouřit, země prošla silnou revolucí, předešlí vůdci byli zavřený do vězení a z Austrálie se stala parlamentní monarchie. Tento převrat spustil vlnu změn. Příkladem jí byla i Illea, na základě které vytvořili něco jako kastovní systém se 4 kastami a odlišnými pravidly. Austrálie žádala o pomoc jiných zemí, které však nechtěli poskytnout finanční či obchodní podporu. Nakonec však požádala o technické vybavení, které bylo pro různé země již zastaralé. Díky různým technologiím, které vznikly i na jejich území, dokázali zpřístupnit více oblasti lidem k životu a práci, začali využívat především sluneční energii, zvedla se životní úroveň obyvatelstva a velmi pomalu se krajina mění na prosperující. Není to však ještě moc známí fakt, nakolik je Austrálie od zbytku světa izolovaná.

Československo je malá republika, jejíž dlouho trvalo se znovu se mezi většími zeměmi prosadit. Jakmile však obnovili hospodářský trh v zemi, zaměřili se na těžbu dřeva a jiných nerostů, či na turistický ruch zaměřený na lázně a přírodu, věděli se dostatečně prosadit a navázat spolupráci s okolními zeměmi a dokonce expandují. Avšak kvůli tlaku z okolních zemí se mluví o připojení k jedné z nich nebo o prohlášení monarchie jako poslední pokus udržet si samostatnost.

Balkánské země procházejí revolucí. Bez rozdílu, zda jde o monarchii (Bulharsko, Chorvatsko které se spojilo s Bosnou a Hercegovinou a tak se jeho území výrazně rozšířilo, Řecko, Rumunsko) nebo republiku (Makedonie, Albánie, Srbsko) existuje skupina lidí, které chtějí tyto země spojit a vytvořit v podstatě diktaturu i když to není veřejně známí fakt. Jde o skupinu lidí, která vznikla v Makedonii, ale nejedná základna odboji se nachází již v každé zemi. Veřejně se mluví pouze o benefitech, které by z tohoto spojení mohly vzniknout. Přesto o tom stále některé země pochybují či s tím nesouhlasí. Odvolávají se na to, že nemůže věřit tomu, že tento odboj je dostatečně silný aby dokázal vést několik zemí jako jednu, především když mnoho z nich ma stabilně fungující ekonomiku. Největší odpor vůči tomuto hnutí má Řecko, které se již déle distancovalo od zbytku balkánských zemí. O samotném odboji se mezi jinými zeměmi velmi neví, co odboji hraje do karet, protože je vůdcem jasné, že ze strachu o vypuknutí válečného konfliktu, by se velké země mohly pokusit pomoci odboj potlačit.

Maďarsko se vrátilo ke kořenům, kde fungovalo jako monarchie, toto rozhodnutí vyvolalo mezi občany mnoho pochybností a sami dokonce protestovali za připojení k jiné zemi, větší či silnější jako je například Rakousko. Monarcha je zde poměrně mladá, hodně okolních států si postavením Maďarska ve světě není úplně jisté a proto obchody, které navazují nejsou moc zavazující, aby v případě konfliktů v zemi nebo její připojení k jiné zemi nevyvolalo žádné větší problémy. Avšak vládnoucí rod stojí za svým rozhodnutím a proto navázaly i kontakt s oním balkánským hnutím. V případě úspěchu by tak Maďarsko mohlo získat silného spojence.

V Turecku už od převratu v roku 2030 vládl rod Ibrah. Nejprve nastolili kastový systém, který však po nepokojích pozvolna zrušili. Nejznámější vládce dodnes byl Koray Ibrah, zvaný jako král věčného míru. Za jeho vlády byli nepokoje úplně potlačené. Před nějakým časem se však znova objevili skupiny povstalců a nespokojnost s monarchií přerůstala. Tehdejší král Mehmet se je snažil potlačit. Po čas nepokojů byla zavražděná i královna a o pár roků později padli i král Mehmet a jeho syn. V tom čase, prvně v historii Turecka zasedla na trůn žena. Mehmetova dcera Leyla Esme Defne Ibrah. Nynější situace je díky ní celkem příznivá, avšak převládají útoky na její osobu, no královna je přesvedčená, že je v tom osobní pomsta. Co se týká vztahů s jinými krajinami, momentálně jsou příznivé. Kdysi vedli vojnu proti Francii, no po pár mírových rokovaniach aj tam nastal pokoj.